Poznej svůj cíl

Náhody nejsou náhody…

Kapitola 2
Povím vám příběh…
Jednou jsem byla objednaná ke své zubní lékařce na vyšetření a po vyzvání jsem vešla do ordinace… Jen abyste rozuměli, moje paní zubařka je seriózní paní, velmi dobrá zubní lékařka, která má ale trochu sklony k neustálým stížnostem na okolní svět a velmi nerada slyší, že to, co se jí "děje", by nějak mohlo souviset s tím, jak ona věci dělá. Je velmi skeptická ohledně změn ve svém životě a věří na "léky". Ví, čím se zabývám, domnívám se, že ji to velmi zajímá, ale má problém s přijetím jednoduchosti některých věcí a hlavně myslím, ty problémy má " prostě ráda" a léky jsou léky. Takže… Vstoupím do ordinace a milá paní zubařka leží na svém nádherném zubařském křesle , má mokrý ručník na čele a povídá: " Paní Jordánová, myslím, že už se asi od Vás nechám odblokovat..", (jaká pocta, říkám si a čekám, co bude dál ), neboť její hlas je nějaký zvláštní a neobvykle zabarvený. Znáte ten pocit, kdy zažijete něco vyjímečného a ovane Vás takový zvláštní pocit jednoty a samozřejmosti s tím vším, i když se Vám vše zdá nekonečně neuvěřitelné? " Představte si", pokračuje, " že teď tady byla jedna nová pacientka. Byla tady poprvé a já jsem ji vůbec neznala. Při ošetřování jednoho pána před ní, jsem se řízla do tohohle prstu", naléhavě mi ukazuje ukazovák levé ruky, který má obalený náplastí. Napjatě čekám, neboť cítím, zvláštnost této chvíle. Nadechla se a pokračuje: "Byla jsem na sebe naštvaná, protože s náplastí se mi špatně pracuje". Podle svého zvyku, ale obvinila svůj "nešikovný prst", který pro ni byl momentálně zdrojem jejích problémů. Pokračovala:
" Představte si, že vešla ta nová pacientka a já jí povídám, co se mi stalo a vtipně jí nabízím svůj poškozený prst. "Prodám", říkám jí a nastavuji obandážovaného viníka. " Věřte, nebo nevěřte ,paní Jordánová, ta osoba se na mě podívala a ukázala mi před oči svojí levou ruku se slovy: Koupím. Na její ruce chyběl ukazovák…"
Takže, vážení přátelé, náhody neexistují, neboť vše je pouze reakce na naše akce a Universum je velmi tvořivé ve způsobu, jak nás informovat o tom, co jsme udělali. Pokud nejsme ochotni vnímat naše "akce", pak máme pocit, že se věci "dějí", či přicházejí, či se náhodně seběhnou atd. Pokud moje milá paní doktorka je ochotná nabídnout svůj jedinečný prst, který si sama " poškodila", jako problém, pak tato akce, přetlumočená přes univerzální zákony vyvolá reakci a má tudíž možnost podívat se, jak to bude vypadat, až se dostane do skupiny lidí, kteří prst nemají. No, prosím, vyberte si!